Před 115 lety, 24. ledna 1903, se narodil v Ústí nad Orlicí spisovatel a právník František Bíbus.

Svojí prvotinu, cyklus povídek, vydal v nakladatelství Vyšehrad roce 1943 pod názvem „Vítr a plášť“. V jejím doslovu uvedl spisovatel František Křelina: „…už podle této jeho první knihy lze bezpečně usoudit, že jí vstupuje do literatury autor, jehož jméno si třeba pamatovat.“ Další kniha s názvem „Jde za námi věrolomník“ vyšla v roce 1946. Poslední vydalo družstvo Moravské kolo spisovatelů v Brně v roce 1947 pod názvem „Za groš Kudla“. Všechny jeho knihy jsou dějově umístěny do jeho rodného města, přesto se název Ústí nad Orlicí zde vůbec nevyskytuje. Například poslední titul popisuje ústecké podměstí v době dětství Františka Bíbuse.

Jednotlivé příběhy přinášejí dobrodružné zážitky hrdiny, popisy míst a život dalších ústeckých obyvatel. Prostřednictvím vypravování jeho učitele pana Šponara se dozvídáme nejen o různých pověstech, např. o panu Dešvendovi, o tom jak čert stavěl most z Lanšperka na Žampach, ale i o významných ústeckých rodácích, jakým byl např. Jan Ludevit Lukes apod.

Před 115 lety, 24. ledna 1903, se narodil v Ústí nad Orlicí spisovatel a právník František Bíbus.
Svojí prvotinu, cyklus povídek, vydal v nakladatelství Vyšehrad roce 1943 pod názvem „Vítr a plášť“. V jejím doslovu uvedl spisovatel František Křelina: „…už podle této jeho první knihy lze bezpečně usoudit, že jí vstupuje do literatury autor, jehož jméno si třeba pamatovat.“ Další kniha s názvem „Jde za námi věrolomník“ vyšla v roce 1946. Poslední vydalo družstvo Moravské kolo spisovatelů v Brně v roce 1947 pod názvem „Za groš Kudla“. Všechny jeho knihy jsou dějově umístěny do jeho rodného města, přesto se název Ústí nad Orlicí zde vůbec nevyskytuje. Například poslední titul popisuje ústecké podměstí v době dětství Františka Bíbuse.

František Neškudla, hrdina této knihy, žije se svými rodiči: „A podle ní, zrovna jak teče Orlice, běží jejich Mlýnská ulice. Mlýnská ulice 284, bývá napsáno na obálce, přinese-li listonoš psaní pro otce.“ Jednotlivé příběhy přinášejí dobrodružné zážitky hrdiny, popisy míst a život dalších ústeckých obyvatel. Prostřednictvím vypravování jeho učitele pana Šponara se dozvídáme nejen o různých pověstech, např. o panu Dešvendovi, o tom jak čert stavěl most z Lanšperka na Žampach, ale i o významných ústeckých rodácích, jakým byl např. Jan Ludevit Lukes apod.

František Bíbus se narodil v Ústí nad Orlicí 24. ledna 1903 v rodině továrního dělníka. Byl třetí z pěti synů. Vyrůstal v rodinném prostředí, ve kterém bylo náboženské přesvědčení a cítění samozřejmostí. Nejstarší z Bíbusových bratrů Josef byl katolickým knězem v Bystrci. Druhý z bratrů, který se dožil dospělého věku, Václav, truhlář v Ústí nad Orlicí, byl v 50. letech 20. století řadu let vězněn na Mírově. Přes tísnivé hmotné poměry vystudoval František klasické gymnázium v Hradci Králové a z praktických důvodů právnickou fakultu v Praze. Po studiích našel jako právník zaměstnání na Ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě a od roku 1932 v Pardubicích.
Literárně se začal projevovat F. Bíbus již od gymnaziálních let. Publikovat však začal až v roce 1941 v časopise Řád. Byl členem Moravského kola spisovatelů a Syndikátu českých spisovatel. Do nového Svazu spisovatelů po roce 1948 již nevstoupil. V Lexikonu české literatury z roku 1985 je charakterizován jako autor psychologické prózy a zádumčivých vzpomínek. Od roku 1948 již nepublikoval.
Nedlouho před svou smrtí F. Bíbus sám sebe charakterizoval v soukromé korespondenci takto: „Proti upovídaným lidem a soudobým autorům jsem jistě člověk starého ražení, možná stár, ale ať tak či onak, jsem přesvědčen, že nám nikomu neuškodí víc myslit a míň mluvit.“. František Bíbus zemřel 11. srpna 1966 v Pardubicích a je pochován na ústeckém hřbitově.